Vytrvalci na vrcholu a na scestí

05.12.2017 16:26

Fanoušci motoristického sportu si už zvykli na to, že vytrvalostní závody sportovních prototypů střídavě procházejí érami skvělých závodů s nádhernými auty i obdobími útlumu. Nyní jedno z krásných období končí, ale nezoufejme. Před 50 lety tomu bylo podobně.

V červnu jsme si připomínali půl století od největšího ročníku závodu 24 hodin v Le Mans v roce 1967. Tento podnik byl součástí mistrovství světa značek, v němž vrcholná kategorie sportovních prototypů neměla žádná omezení týkající se používaných pohonných jednotek. V průběhu sezony se proto na stupních vítězů vystřídaly nejrůznější koncepce, těžící z velmi rozmanitého charakteru závodů.

Šampionát začal triumfem Ferrari P4 ve 24 hodinách v Daytona Beach. Čtyřlitrové V12 oplatily sedmilitrovým Fordům porážku z předchozího roku Le Mans. Za triem Ferrari dojely dvoulitrové Porsche 910. Dvanáctihodinovku v Sebringu Scuderia vynechala, takže triumfovaly Fordy, ale na 3. a 4. místě dojely Porsche.

Závod 1000 km v Monze se jel, stejně jako Daytona, částečně na klopené dráze. Tovární Fordy v evropských závodech chyběly, ale do Evropy se vydal atraktivní Chaparral 2F s obrovským přítlačným křídlem na zádi. Chaparral, poháněný sedmilitrovým motorem Chevrolet V8, sice proháněl Ferrari, ale jeho dvoustupňová automatická převodovka nikdy nevydržela. V Monze opět triumfovaly Ferrari, nicméně třetí opět dojelo Porsche.

Při 1000 km ve Spa-Francorchamps v dešti favoritům vypálil rybník mladíček Jacky Ickx s vozem Mirage M1 s motorem Ford V8 5,8 l. Porsche získalo druhé místo před soukromým Ferrari. V historickém závodě Targa Florio na klikatých úzkých silnicích v sicilských horách, kde jedno kolo měřilo 72 km, Porsche obsadily první tři místa před Ferrari, které zde nasadilo obratnější dvoulitr Dino V6. Porsche pak obsadilo první čtyři místa i při 1000 km na Nürburgringu (samozřejmě na Severní smyčce). Následovalo vítězství Fordu Mk.IV v Le Mans před dvěma Ferrari.

O titulu rozhodoval poslední závod - šestihodinovka na anglickém okruhu Brands Hatch. Tam sice chyběl Ford, ale týmy Ferrari i Porsche zmobilizovaly všechny síly. Do jednoho ze tří továrních Ferrari poprvé a naposledy usedl i budoucí mistr světa Jackie Stewart. Porsche nasadilo čtyři osvědčené 910 a přidalo nový prototyp 907, všechny s novými osmiválci 2,2 l. Angažovalo i Grahama Hilla, Bruceho McLarena a Jochena Rindta, přičemž šéf týmu Huschke von Hanstein vyřešil i to, že každý z nich měl smlouvu s jinými olejáři a pneumatikáři než Porsche.

Aby to uchazeči o titul neměli tak snadné, kromě Chaparralu a Mirage jely i velmi rychlé vozy Lola T70 poháněné Chevrolety V8. Šlo sice o soukromé vozy, ale usedli do nich i mistři světa John Surtees, Jack Brabham a Dennis Hulme (toho titul ve F1 čekal na konci sezony 1967). Na startu bylo ve 35 vozech čtyř kategorií celkem 22 jezdců, kteří se někdy objevili i ve F1.

Menší výkon Porsche na zatáčkovité trati eliminovala menší spotřeba paliva i menší počet výměn pneumatik. Zprvu vedly Loly, ale brzy byly vyřazeny. Díky rozdílné strategii se ve vedení střídaly Chaparral, Ferrari i Porsche. Drama skončilo vítězstvím Chaparralu, v němž se se závodní kariérou loučil mistr světa z roku 1961 a trojnásobný vítěz Le Mans Phil Hill, s nímž se střídal Mike Spence, který o pár týdnů později předvedl pekelný řev motoru BRM H16 v monopostu F1 na starém okruhu v Brně. Jako druzí dojeli Chris Amon a Jackie Stewart, zatímco Bruce McLaren a Joseph Siffert dojeli s Porsche třetí. Mistrem světa se stalo Ferrari se 34 body před Porsche se 32 body a Fordem se 22. Následovaly Mirage a Chaparral s 9, Lola se 4 a Alfa Romeo se 2 body.

Od roku 1968 vstoupily v platnost nové předpisy, které většinu z těchto nádherných vozů vyřadily z mistrovství světa. Už brzy je nicméně vystřídaly nové legendy, ale o těch zase někdy jindy.

Ing. Vladimír Rybecký

Další články

Hlavní partneři

Partneři

Mediální partneři