Začátek nové éry

19.01.2018 07:39

Vloni jsme si připomínali půl století od představení nejúspěšnějšího závodního motoru historie, Fordu Cosworth DFV. Skutečně nová éra, spojená s tímto motorem, ale začala až na Nový rok 1968.

Když Colin Chapman hledal pro svůj Team Lotus dodavatele motorů pro novou formuli 1, která vstoupila v platnost od roku 1966, uspěl až na několikátý pokus u Fordu, pro který o rok dříve vyhrál 500 mil v Inadianapolisu. Konstrukce a výroba motoru byla zadána firmě Cosworth. Smlouva mezi Fordem a Cosworthem byla uzavřena 1. března 1966 a vzhledem k jiným úkolům začal Keith Duckworth na konstrukci nového motoru pracovat až 23. června. Souběžně s tím pro Ford navrhoval i motor formule 2, který vycházel ze sériového bloku Ford Cortina. Oba motory - čtyřválec 1,6 l i V8 3,0 l - měly stejný základ s hliníkovým blokem a hlavou se čtyřmi ventily na válec.

Vozy Lotus 49 poháněné motorem Ford Cosworth DFV se poprvé představily 4. června 1967 při Velké ceně Nizozemska, kterou Jim Clark s tímto strojem vyhrál. Team Lotus měl s Fordem výhradní smlouvu jen pro rok 1967 a k nelibosti Colina Chapmana Ford u Cosworthu brzy objednal výrobu motorů i pro další týmy.

Sezona formule 1 v roce 1968 začínala na Nový rok - 1. ledna v Jižní Africe. Na okruhu Kyalami se do první řady po boku dvou Lotusů-Ford 49 postavil Jackie Stewart s ještě nenatřeným, narychlo dokončeným monopostem Matra poháněným prvním zákaznickým motorem od Fordu. V květnu se při Velké ceně Španělska k Lotusům a Matrám přidaly ještě vozy McLaren a vítězné tažení vozů poháněných motory Ford Cosworth DFV definitivně začalo. Ze 12 velkých cen sezony 1968 jen jedinou nevyhrál vůz poháněný tímto osmiválcem a o rok později už vyhrály všech 11 velkých cen.

Na jaře 1968 tento osmiválec zamířil i mimo monoposty. Vedení britského Fordu se rozhodlo ke vstupu do vytrvalostních závodů s nástupcem legendárního modelu GT40. Sportovní prototyp P3000 (resp. P68) podle návrhu Lena Baileyho (mj. byl autorem i karoserie GT40) vyrobil a pro závody připravoval tým Alan Mann Racing. Kupé s motorem Ford DFV dostalo nádhernou karoserii s dlouhou zádí patentovaného tvaru, který Bailey navrhl tak, aby efektivně generoval přítlak místo přítlačných křídel. Jenže ve skutečnosti byl vůz ve větší rychlosti nestabilní, a projekt skončil fiaskem. Nic na tom nezměnila ani o rok později zkoušená verze spider P69 se dvěma přítlačnými křídly.

Mnohem lépe dopadl souběžný projekt spojený s dalším mužem, který stál u zrodu Fordu GT40. John Wyer po rozchodu s Fordem založil vlastní tým a pro rok 1968 si u bývalého konstruktéra Lotusu Lena Terryho nechal postavit prototyp Mirage M2. Motor DFV nebyl vzhledem k dodávkám pro P3000 dostupný, takže použil BRM V12. Jenže ten byl nespolehlivý a chyběl mu výkon. Proto Wyerův tým paralelně používal letité vozy Ford GT40, s nimiž v mistrovství světa i v Le Mans porážel vozy Porsche.

Vývoj prototypu se nezastavil a během roku 1969 konečně dostal motor Ford DFV. Kupé Mirage M3 a spider M4 se ukázaly jako konkurenceschopné, jenže pak přišla dohoda Wyera o převzetí superaut Porsche 917 pro roky 1970 a 1971. V roce 1972 se ovšem k Fordu DFV vrátil s novým vozem navrženým Lenem Baileym. Mirage M6 v roce 1973 při 1000 km Spa Francorchamps získal první vítězství pro DFV v mistrovství světa značek. Evoluční verze Gulf GR7 skončila v roce 1974 druhá v mistrovství světa a v dalším vývojovém kroku GR8 pro DFV vyhrál i 24 hodin v Le Mans. To bylo v roce 1975, kdy Ferrari po sérii sedmi triumfů Fordu ve formuli 1 získalo titul mistra světa s Nikim Laudou.

Ing. Vladimír Rybecký

Další články

Hlavní partneři

Partneři

Mediální partneři