Australané touží po velkých monopostech

07.09.2018 09:28

Australané a Novozélanďané jsou závoděním posedlí. Šampionát cestovních vozů V8 Supercars patří k tomu nejlepšímu, co se na světě jezdí. Daří se zde i závodům vozů GT3 a Velká cena Austrálie F1 patří k nejpopulárnějším závodům mistrovství světa. Australané ale touží po velkých formulích.

Zlatá éra závodů monopostů nejvyšší kategorie v Austrálii a na Novém Zélandu nastala v 50. letech. V době rozkvětu závodů ve Velké Británii a spolu s tím i britského závodního průmyslu australští pořadatelé lákali britské závodníky a týmy, aby anglickou zimu v lednu a únoru vyměnili za prosluněné léto. Závody na jižní polokouli pro ně měly i ekonomický efekt. Britové si do Austrálie nechali poslat auta formule 1, s nimiž absolvovali poslední sezonu, a po sérii závodů je za slušnou cenu prodali domácím jezdcům. Národní šampionáty v Austrálii a na Novém Zélandu (stejně tak tomu bylo i v Jižní Africe a Rhodesii) proto měly výtečnou úroveň. Díky tomu na sebe upozornili i mnozí talentovaní jezdci, kteří se posléze vydali do Evropy. Z této líhně vzešli i mistři světa Jack Brabham a Dennis Hulme, stejně jako další vynikající jezdci, jako Bruce McLaren nebo Chris Amon. Ve F1 se dokonce prosadila i australská firma Repco s motory V8, které získaly tituly v letech 1966 a 1967.

V polovině 60. let dostaly závody pevný rámec jako Tasmánské mistrovství. To bylo otevřeno pro monoposty F1 podle předpisů platných do roku 1960, tedy s motory do 2,5 l. V roce 1970 nastala velká změna, když se šampionát otevřel i pro monoposty v té době velmi populární formule 5000.

Nastal nový rozkvět, který o pár let přežil i kolaps této formule v Evropě i USA. Po jejím konci v roce 1981 následovalo období formule Pacific, ale touha Australanů po burácejících velkých motorech byla velká. Proto se v roce 1989 zrodila formule Holden. To byla australská verze formule 3000 s motory Holden V6. Z té vzešly i současné hvězdy IndyCars Scott Dixon a Will Power. Rozšíření této formule do dalších zemí v Pan Pacific Series neuspělo a šampionát v roce 2007 zanikl. Formulové vozy tak u protinožců zastupují jen formule Ford a formule 3.

Vzpomínky na formuli 5000 jsou nicméně stále živé. Závody historických monopostů této kategorie přitahují tak velký počet startujících i zájem fanoušků, že jim to mnohý šampionát moderních automobilů může jen závidět. Není divu, že tento zájem vyvolal úvahy znovu se k podobné kategorii vrátit s moderními auty. Tak se zrodila nová závodní kategorie Super 5000 (S5000).

Monoposty mají šasi podle nejnovějších předpisů FIA. Vozy postavila francouzská firma Onroak-Ligier s využitím nejmodernějších technologií, tedy s monokokem z kompozitu na bázi uhlíkových vláken a s ochranným rámem Halo, ovšem s tvary evokujícími podobu klasických monopostů formule 5000 s poměrně malým aerodynamickým přítlakem. Motor je Ford Coyote „Aluminator“ V8 5,0 l s výkonem 560 k a převodovka šestirychlostní Holinger se sekvenčním řazením.

Australský autoklub CAMS už novou formuli S5000 uznal a první ročník seriálu závodů moderních monopostů v klasickém stylu je plánován na rok 2019.

Touha po velkých monopostech posedla i dalšího Australana Chrise Lambdena, který ve spolupráci s týmem Borland Racing Developments postavil na bázi monopostu Swift z japonské formule Nippon vůz pro novou formuli Thunder. Použil dokonce stejný motor Ford Coyote. Lambden svůj monopost před rokem testoval, ale nepodařilo se mu pro svůj projekt získat patřičnou podporu.

Ing. Vladimír Rybecký


Další články


Hlavní partneři

Partneři

Mediální partneři

zavřít