Co dnes postrádá formule 1?

28.12.2018 14:37

Sezona formule 1 před 30 lety byla na první pohled podobná té letošní - odehrávala se pod naprostou nadvládou jednoho týmu, jehož jediným větším konkurentem bylo Ferrari. Jenže o tehdejší rozmanitosti startovního pole si dnes můžeme jen nechat zdát.

Sezona F1 v roce 1988 byla poslední, kdy se ve startovním poli setkaly vozy s turbomotory a atmosférickým plněním. Navzdory omezení plnicího tlaku, které znamenalo radikální snížení výkonu přeplňovaných motorů, a omezení objemu nádrže na 150 l proti 215 l u aut s nepřeplňovanými motory měly turbomotory i nadále převahu.

Do poslední sezony s turbomotory jen týmy McLaren a Lotus přišly s novými vozy, zatímco ostatní jen modernizovali auta s předchozí sezony. Skutečné technické inovace se objevily jen dvě - March 881 s revolučním aerodynamickým řešením od mladého Adriana Neweye a Williams FW12 s vylepšeným tzv. reaktivním zavěšením jako předzvěstí aktivních podvozků.

McLaren s turbomotorem Honda V6 vyhrál 15 ze 16 velkých cen a získal více než trojnásobek bodů než druhé Ferrari. Ferrari vyhrálo pouze v Monze jen několik dní po úmrtí Enza Ferrariho. Mezi jezdci svedli souboj o titul jezdci McLarenu. Alain Prost měl lepší vstup do sezony a získal nejvíc bodů. Jenže ze svého prvního titulu se radoval Ayrton Senna, protože tehdy se ještě započítávalo jen nejlepších 11 výsledků. Senna vyhrál 8x a k tomu přidal tři druhá místa, zatímco Prost vyhrál jen sedmkrát a ze sedmi druhých míst se mu započetla jen čtyři.

Kromě továrních motorů V6 s turbodmychadlem od Hondy a Ferrari zde byly i čtyřválce Megatron (což byl původně motor BMW) a Zakspeed a osmiválec Osella (ten původně vznikl jako Alfa Romeo). Nepřeplňované motory V8 3,5 l dodával Cosworth pod jménem Ford a firma Judd. Cosworth pro soukromé týmy modernizoval historickou konstrukci, navazující na postupné evoluce legendárního motoru DFV. Jen pro tým Benetton, který byl oficiálním partnerem automobilky Ford, Cosworth vyvinul zcela nový motor DFR.

Body si tehdy připsalo deset týmů, ale v průběhu sezony se jich objevilo 18! Proto se v pátek ráno jezdila předkvalifikace a posléze z kvalifikace vypadly další čtyři vozy a 26 vozů se dostalo na start. Ve startovním poli poprvé chyběl slavný tým Brabham. Ze současných týmů F1 zde byly jen McLaren, Ferrari a Williams. Najdeme tu ale i tři přímé předchůdce dnes startujících týmů pod jiným jménem a s jinými majiteli. Tyrrell se přes B.A.R. stal továrním týmem Hondy, jednu úspěšnou sezonu pokračoval jako Brawn a na ten dnes navazuje Mercedes-AMG. Benetton po letech přešel do majetku Renaultu a po krátkém období, kdy nesl jméno Lotus, dodnes pokračuje jako Renault. Italský tým Minardi po změně majitelů skončil v majetku Red Bullu a dnes nese Scuderia Toro Rosso.

Z tehdejšího startovního pole už zmizely jeden z nejslavnějších týmů historie Team Lotus stejně jako poměrně úspěšné týmy Ligier, March, Arrows, a Larrousse (ten tehdy používal vozy Lola) a malé týmy AGS, Coloni, EuroBrun a Rial. BMS Scuderia Italia, tehdy startující s vozy Dallara, se posléze úspěšně vrátila ke sportovním vozům. Osella se po marné snaze prosadit se ve F1 vrátila k výrobě sportovních vozů, které se dodnes objevují v závodech do vrchu. Také Zakspeed se později vrátil ke sportovním a cestovním vozům, prošel bankrotem a dnes působí v ADAC GT Masters.

Mezi neúspěšnými jezdci se objevili mj. pozdější mistr světa cestovních vozů WTCC Nicola Larini, superhvězda DTM Bernd Schneider, vítěz Dakaru, šampion sportovních vozů a dnes hlavní organizátor Africa Eco Race Jean Louis Schlesser a dokonce i letošní mistr cestovních vozů FIA WTCR Gabriele Tarquini. Novopečený mistr FIA WTCR Tarquini bude i VIP hostem 42. ročníku ankety Zlatý volant, jejíž slavnostní galavečer s vyhlášením výsledků se uskuteční 20. února 2019 v pražské kongresové hale Pragovka Art District.

Ing. Vladimír Rybecký

Další články

Hlavní partneři

Partneři

Mediální partneři