Jak polský princ dobyl Ameriku

07.04.2018 08:42

Nejsledovanějším šampionátem cestovních vozů na světě jsou americké stock-cars. Ač jde pro nás o vzdálenou disciplínu, mnohé jezdce ze Síně slávy NASCAR známe i u nás. Je mezi nimi i jeden, pro nás takřka neznámý. Přitom Alan Kulwicki je označován za vzor mnoha současnými závodníky.

V roce 1986 sice nebyly při závodech NASCAR kamiony v padoku tak obrovské jako dnes, nicméně zázemí vrcholné kategorie Winston Cupu bylo srovnatelné s tehdejší formulí 1. V padoku Winston Cupu proto vzbudil pozornost mladík z Wisconsinu, který si svůj Ford přivezl na vypůjčeném pick-upu. Tehdy nebylo zvykem, aby jezdec NASCAR byl majitelem týmu - výjimkou byl legendární Richard Petty. Dnes už je mezi majiteli týmů mnoho závodníků, jenže žádný z nich neplní současně i roli výkonného šéfa a nerozhoduje o závodní strategii.

Alan Kulwicki pocházel z polsko-americké rodiny. Jeho mládí nebylo snadné - po smrti matky se o něj starala babička a po jejím úmrtí mu pomáhal se studiemi bratr. Jenže i ten brzy zemřel. Alan vystudoval katolické gymnázium a poté strojní inženýrství na univerzitě v Milwaukee.

Jeho otec byl technikem v týmu Rogera McCluskeyho v závodech formule USAC (IndyCar), ale nikdy neměl dost peněz, aby synovi umožnil závodit. Malý Alan přesto se závoděním začal - příležitostně s motokárami a později v místních závodech na krátkých oválech s nezpevněným povrchem. Odtud přešel k regionálním závodům stock cars. Dosahoval poměrně dobré výsledky, takže se rozhodl vstoupit do vrcholného šampionátu NASCAR. Jako hluboce věřící ortodoxní katolík měl všechny své vozy ozdobeny symbolem medaile Svatého Kryštofa.

Koupil si starší Ford Thunderbird i s vybavením týmu od Billa Terryho. Sám auto řídil a přitom za volantem sám rozhodoval o strategii zastávek v boxech, což v závodech NASCAR nemělo a nemá obdoby. Obě role zvládal natolik dobře, že získal ocenění Nováček roku 1986. V roce 1988 poprvé vyhrál závod v Phoenixu a na oslavu vítězství vydal po trati v opačném směru. To dostalo jméno Polské vítězné kolo (Polish Victory Lap).

Kulwicki v sobě spojoval vynikající technické znalosti a perfekcionismus. Jeho vědecký přístup k závodění a systematická příprava mu vynesly velký respekt. Přitom odmítal nabídky i nejúspěšnějších týmů s bohatým zázemím a nadále bojoval v barvách svého AK Racing. Neustálý boj s nedostatkem peněz zdůrazňoval zkrácením jména Thunderbird na Underbird na předním spoileru svého vozu.

V letech 1990 a 1991 vyhrál další tři závody. Vyvrcholení pohádkového příběhu o chudém polském princi, který dobyl Ameriku, přišlo v roce 1992, kdy v Poconu mohl popáté ukázat Polské vítězné kolo. Do posledního závodu sezony Hooters 500, v němž se loučila se závodní kariérou největší legenda NASCAR, sedminásobný šampion a vítěz 200 závodů Richard Petty zvaný The King, nastupovalo šest jezdců se šancí na titul. Kulwicki odjel nejvíc kol v čele a v cíli byl druhý za Billem Elliotem, což stačilo, aby se právě on stal vítězem Winston Cupu s nejmenším bodovým rozdílem v historii. Stal se i prvním mistrem od roku 1979, který byl současně majitelem vozu - tehdy se to podařilo právě Pettymu.

Alan Kulwicki byl velmi populárním vítězem Winston Cupu, což se jeho sponzor Hooters snažil patřičně zhodnotit. Cestou z propagační akce na závod v Bristolu 1. dubna 1993 (právě před čtvrt stoletím) pilot letadla firmy Hooters nezvládl přistávací manévr na letišti Blountville v Tenessee a při nehodě Alan Kulwicki zahynul. Bylo mu 38 let. Svůj titul si užíval necelé čtyři měsíce.

O tři dny později vítěz závodu v Bristolu Rusty Wallace na jeho počest absolvoval půl oslavného kola v „polském stylu“ a totéž po posledním závodě sezony učinili i vítěz závodu, kterým byl opět Rusty Wallace, a nový šampion Dale Earnahrdt, kteří vítězné kolo v protisměru absolvovali bok po boku.

Ing. Vladimír Rybecký

 

Další články

Hlavní partneři

Partneři

Mediální partneři