Z historie Interserie: Krásná auta a rekordní návštěvy

10.11.2021 12:39

Závody Interserie na novém Autodromu Most představovaly pro české fanoušky každoročně jeden z vrcholů motoristické sezony. Mohli zde vidět špičkovou techniku a elitní jezdce do té doby známé jen z fotografií v magazínech. 

Automobilové závody byly jednou z aktivit, které měly zatraktivnit život v nově budovaném Mostě, kam se museli přestěhovat obyvatelé historického města, které ustoupilo těžbě uhlí. Od počátku 70. let okruh u nového vlakového nádraží lákal diváky nejen na závody národního šampionátu, ale i na podniky šampionátu socialistických zemí neboli Poháru míru a přátelství.

V roce 1979 byl na této trati na zkoušku uspořádán jeden z podniků Interserie. Tento seriál v roce 1970 vyhlásil Motorsport Club Stuttgart pro vysocevýkonné sportovní vozy. Ten se po několika letech rozkvětu dostal v důsledku změn technických předpisů motoristického sportu po ropné krizi do problémů. Bývalý propagační manažer Martini, mj. i iniciátor vzniku týmu Martini Racing, Paul Göppert nicméně pro Interserii našel novou podobu. Od roku 1977 v ní nabídl prostor pro neprofesionální závodníky s výkonnými vozy, kteří si zde s relativně únosnými náklady mohli změřit síly s příležitostně hostujícími profesionály. Tím zajistil, že Interserie nakonec přežila jako nejdéle existující evropský šampionát sportovních vozů až do 21. století.




Závody Interserie v Mostě se setkaly s obrovským úspěchem a staly se její nedílnou součástí jako nejnavštěvovanější podnik sezony. Atraktivní vozy a jezdecké hvězdy, jako byli Reinhold Joest, Jochen Mass nebo Bob Wollek, lákaly desetitisíce diváků - v roce 1982 už jich bylo 60 000!

Následující rok Interserie do Mostu dorazila na nově vybudovaný autodrom plnící nejnovější bezpečnostní standardy. Byl vybudován v rámci rekultivace krajiny na místě výsypky bývalého povrchového hnědouhelného dolu. V polovině srpna roku 1983 tak sportovní vozy Interserie vyrazily na dokonalý asfalt nové trati.

Nový okruh přilákal 90 000 diváků, mezi nimiž byla velká část návštěvníků z Německé demokratické republiky. Pro ty tehdy byla cesta do Mostu mnohem jednodušší, než například pro fanoušky z Prahy, nemluvě o vzdálenějších místech Československa. Přijet autem znamenalo řešit problémy se zaparkováním. K životu motoristických nadšenců proto obvykle patřila nekonečná jízda přeplněnými vlaky a dlouhé putování pěšky na trať.





Ani na místě se nedalo počítat s nějakým komfortem - ten představovalo jen to, co si každý přinesl sám, aby vydržel celý den na zaplněné travnaté stráni, protože tribuny vyrostly až později. Přitom bylo třeba počítat s tím, že mnohá atraktivní místa si pro sebe nekompromisně ve stylu naučeném z pláží u Baltu zabrali návštěvníci z NDR.

Velkou proměnou prošla i Interserie samotná, která nově získala statut Evropský pohár FIA. Do roku 1982 se v ní prezentovaly prototypy původně používané ve vytrvalostních závodech a šampionátech sportovních vozů, případně starší vozy z původní Interserie. Nyní se seriál otevřel i pro atraktivní vozy nové skupiny C, vytvořené pro mistrovství světa ve vytrvalostních závodech, a novou podobu vozů CanAm, což byly monoposty různých formulí překarosované tak, aby měly krytá kola.

Právě špičkové vozy těchto dvou kategorií byly hlavními hvězdami ročníku 1983. Velký souboj o vítězství tehdy svedli provozovatel školy pro závodníky, nedávno zesnulý Walter Lechner s vozem kategorie CanAm, postaveným na bázi monopostu F1 RAM March 821 poháněným motorem Ford  formule 1, a Švýcar Walter Brun, který si do Mostu přivezl na vyzkoušení nové Porsche 956 skupiny C s nímž posléze startoval i v závodech mistrovství světa. Šťastnější byl Brun, který svůj tým později dovedl až do formule 1 a v posledních letech vystupuje jako jazzový pianista a saxofonista. Jediný domácí zástupce Miran Velkoborský se s vozem MTX nedostal na start po poruše motoru v tréninku.




V roce 1984 se do Mostu vrátil nejúspěšnější tým ze staré trati Joest Racing s vozem Porsche 956. Čtyřnásobný vítěz Le Mans Henri Pescarolo s ním byl nejrychlejší v tréninku, jenže v obou jízdách jej porazil Klaus Niedzwidz s vozem Ford C1/8 týmu Zakspeed. Ford nechal vozy C1 postavit s cílem navázat na úspěchy legendárních GT40, ovšem proti Porsche 956 se v mistrovství světa nedokázaly prosadit, takže vítězství v Mostě a posléze i titul v Interserii 1984 proto ně ojedinělé úspěchy.

Následující rok podle oficiálních statistik dosáhl počet diváků hranici 100 000, což byl pravděpodobně absolutní rekord v celé historii seriálu Interserie. Odměnou jim bylo kvalitní startovní pole sestávající už jen z nových vozů skupiny C a monopostů kategorie CanAm. Souboj o vítězství svedly tři Porsche 956. Dva připravil tým Joest Racing, který do Mostu přivezl dva čerstvé vítěze z Le Mans Paola Barillu a Johna Wintera. Proti nim stál vůz jeho tradičního rivala Kremer Racing řízený Keesem Kroesemeijerem. Do jejich souboje dlouho zasahoval i Walter Lechner s svým vozem RAM March 821. Zvítězil dědic věhlasného výrobce špaget Paolo Barilla. Ten později absolvoval i několik velkých cen F1 s vozem Minardi. Dnes stojí v čele Barilla Group s majetkem 1,4 miliardy dolarů.

Rok 1986 byl vrcholem Interserie v Mostě. Diváci, tehdy dokonce i v přímém televizním přenosu, mohli vidět pět vozů Porsche a jeden Ford vrcholné kategorie C. Joestův tým přivezl tři Porsche, přičemž jeho největší hvězdou byl Klaus Ludwig. Bývalý opravář televizí se prosadil do týmu Zakspeed, v němž se zařadil mezi absolutní světovou špičku v závodech cestovních vozů. Získal dva tituly v německém mistrovství DRM s Porsche a Fordem, v Le Mans dovedl v roce 1979 k vítězství vůz Porsche týmu Kremer a v letech 1984-85 vůz týmu Joest (nejprve s Pescarolem a poté s Barillou a Winterem). Svou dlouhou závodní kariéru završil třemi tituly v DTM (jeden s Fordem a dva s Mercedesem) a titulem mistra světa GT.

V Mostě Ludwig suverénně vyhrál první jízdu, ovšem v závěru druhé se postaral o nevídané drama. Jeho vůz v posledním kole začal hořet, ale Ludwig se jej snažil za každou cenu dostat do cíle, takže nedal šanci hasičům zasáhnout. Nakonec Porsche v plamenech opustil až těsně před cílem. Byl klasifikován na 6. místě za Miroslavem Adámkem, který startoval s vozem CanAm na bázi monopostu F1 Williams FW07C od Waltera Lechnera. Lechner sám dojel třetí tentokrát s Porsche 956.





Po Ludwigově ohnivém dramatu vyhrál John Winter s dalším Joestovým Porsche 956 a téhož roku vyhrál i celou Interserii. V Mostě ještě v následujícím roce dojel čtvrtý a v roce 1988 druhý. John Winter byl ve skutečnosti obchodník se dřevem z Brém Louis Kragés. V roce 1991 si ještě připsal vítězství ve 24hodinovce v Daytona Beach. Pak ale přišel o svůj podnik a odstěhoval se do USA. Tam byl v lednu 2001 nalezen ve svém bytě zastřelený, přičemž policie jeho smrt označila za sebevraždu.

Za Johnem Winterem bylo v roce 1986 celkově klasifikováno další Porsche Joestova týmu. Tentokrát šlo o model 962, což byla verze 956 upravená pro závody v USA, takže se pedály posunuly až za osu předních kol. Řídil jej Danny „On The Gas“ Ongais, původem z Havaje. Ten s úspěchem závodil i s motocykly, dragstery, v Indianapolisu, absolvoval i několik velkých cen formule 1 ale nejúspěšnější byl s vozy Porsche ve vytrvalostních závodech, když vyhrál i 24hodinovku v Daytoně 1979. Přitom si vždy úzkostlivě hlídal své soukromí a odmítal poskytovat rozhovory.

V roce 1987 stály na startu čtyři vozy Porsche 962 C a ty také obsadily první čtyři místa v cíli před Fordem C1. Tentokrát ovšem nezvítězil tým Joest, ale konkurenční Kremer Racing. Vítěz Volker Weidler byl německým mistrem F3 se později se krátce dostal i do formule 1. V roce 1991 vyhrál v Le Mans, ale svůj talent nemohl zhodnotit, protože se závody skončil pro problémy se sluchem. V Mostě porazil Joestovo Porsche řízené Hansem Joachimem Stuckem, další významnou a všestrannou osobností se zkušenostmi z formule 1. Stuck do Mostu přijel jako čerstvý dvojnásobný vítěz Le Mans (vyhrál v letech 1986 a 1987) a mistr světa ve vytrvalostních závodech z roku 1985.

Jochen Dauer v roce 1988 po letech vystřídal Ford C1 za Porsche 962 C a zvítězil před dvěma stejnými vozy. Dauer měl vítězství na dosah už v roce 1983 se starším Porsche, ale tehdy jej z vedoucí pozice vyřadil jezdec předjížděný o kolo. V roce 1989 dojel druhý za Georgem Fouchém, který řídil stejný vůz ale pro tým Kremer.

Tím se uzavřela jedna kapitola závodů na Autodromu v Mostě. S příchodem roku 1990 se otevřely hranice a pro pořadatele závodů se v boji o diváky, a to nejen naše, ale i ty východoněmecké, objevila konkurence dostupných zahraničích podniků. Ale nejen to. V téže době se běžně dostupnými staly přenosy satelitních televizí, které nám zpřístupnily špičkový motoristický sport z celého světa. Pořadatelé v Mostě nicméně i v následujících letech nabízeli s Interserií skvělé závody s atraktivními vozy a špičkovými jezdci. Ale o tom zase někdy příště.

text: Vladimír Rybecký, foto: archiv ADM








Další články


Hlavní partneři

Partneři

Mediální partneři