Do F1 z dlouhé chvíle
Ken Gregory a Alfred Moss pomáhali v začátcích Stirlingu Mossovi - Gregory jako manažer, zatímco Stirlingův otec vše financoval. Kariéra Stirlinga Mosse se rozvíjela natolik dobře, že se brzy stal jezdcem, o kterého se přetahovaly nejvýznamnější tovární týmy.
V listopadu 1957 se Ken Gregory a Alfred Moss potkali na výročním večírku okruhu Brands Hatch, kde byl Ken ředitelem. Přitom přemýšleli, co by podnikli, když už je Stirling nepotřebuje. Dohodli se, že založí závodní tým. Nazvali jej British Racing Partnership a usadili se v dílně na Alfredově farmě. Šéfmechanikem se stal Tony Robinson, který se řadu let staral o Stirlingova auta.
Přes formuli 2 se dopracovali až k formuli 1, kde v roce 1959 umožnili, aby se Stirling svezl s národním britským vozem B.R.M. aniž by přitom porušil sponzorské smlouvy. Absolvoval s ním bez úspěchu Velké ceny Francie a Velké Británie, ale vše skončilo, když hostující Hans Herrmann s tímto autem udělal slavné salto na Avusu. Později pokračovali s vozy Cooper a Lotus pod jmény sponzorů jako Yeoman Credit Team a UDT Laystall Racing, přičemž tým patřil mezi nejlepší soukromníky ve F1.
V roce 1962 koupili od Colina Chapmana nové vozy Lotus 24, ale Chapman vzápětí předvedl revoluční model 25 se skořepinovou konstrukcí, které učinily R24 s trubkovým rámem rázem zastaralým. Když jim Chapman odmítl prodat model 25, rozhodli se postavit si vlastní auto. Tony Robinson se stal konstruktérem a s využitím mnoha dílů z Lotusu 24 postavil BRP 1/63. Innes Ireland ukázal, že novinka má velký potenciál, když dojel dvakrát čtvrtý, ale s kupovanými motory od B.R.M. neměl proti továrním týmům šanci. Pro rok 1964 byl postaven druhý vůz, s nímž jezdil Trevor Taylor. Jenže se ukázalo, že projekt příliš zatěžuje rozpočet týmu, který v té době už neměl žádné sponzory.
Definitivní ránu dala BRP nově vytvořená asociace konstruktérů F1 FOCA, která odmítla jeho přihlášku s tím, že nejde o vozy vlastní konstrukce (Cooper a Brabham byly pro přijetí, ale Ferrari a Lotus proti). Definitivně měla rozhodnout inspekce po VC Mexika 1964, ale k tomu už nedošlo.
Ve F1 vozy BRP získaly v Poháru konstruktérů 6. (1963) a 7. (1964) místo, v roce 1963 skončil Innes Ireland 9. mezi jezdci. Dnes patří hráškově zelené vozy BRP-BRM k těm nejhezčím v závodech historických formulí.
Ing. Vladimír Rybecký
Další články
- Do F1 z dlouhé chvíle (13.04.2017)
- Kia v závodech cestovních aut (07.04.2017)
- Autoklub ČR k problematice filtrů pevných částic (07.04.2017)
- Lexus má velké ambice v GT3 (06.04.2017)
- Modernizovaný Volkswagen Golf GTI TCR 2017 (03.04.2017)
