Když bylo v Le Mans všechno jinak

27.09.2018 07:58

Závod 24 hodin v Le Mans se tradičně jezdí v polovině června, aby se co možná nejvíc zkrátila jízda v noci. Před půl stoletím ale bylo všechno jinak. Jelo se až na konci září, triumfovali náhradníci a Francouzi měli po mnoha letech adepta na vítězství.

Mistrovství světa značek ve vytrvalostních závodech dostalo pro rok 1968 novou podobu. FIA zakázala prototypy bez omezení zdvihového objemu, jako byly Ferrari P4, Ford Mk.IV nebo Chaparral 2F. Prototypy mohly mít nově motory jen do tří litrů. Těch ale zprvu moc nebylo. Porsche začínalo s modelem 907 poháněným motorem 2,2 l a Alfa Romeo měla dvoulitrovou T33. Jen francouzské Alpine už v roce 1967 zkoušelo kupé A220 s motorem Renault Gordini V8 3,0 l. Jenže ten výkonem nestačil ani na dvoulitry. Z USA překvapil Howmet TX, poháněný turbínou. Až v průběhu sezony Porsche přišlo s třílitrovou verzí 908. Jenže v Zuffenhausenu se teprve učili zvládat tak velký výkon.

Proti malým prototypům stály sportovní vozy s pětilitrovými motory, limitované nutností vyrobit sérii 50 kusů. Kromě letitých Ferrari podmínku splňovaly také už postarší Fordy GT40 a nová Lola T70 s motorem Chevrolet. Původně vedoucí projektu Fordu pro Le Mans John Wyer ale nechal GT40 radikálně přestavět, byť bylo otázkou, jak dalece jeho speciály skutečně odpovídaly předpisům.

Jarní závody přinesly vyrovnané souboje mezi Porsche a Wyerovými Fordy. Protože v roce 1968 bylo jaro ve Francii dobou studentských bouří a stávek, pořadatelé závod v Le Mans přesunuli z obvyklého červnového termínu až na konec září, tedy se 13 hodinami jízdy ve tmě. Tím se stalo, že se zde současně rozhodovalo i o titulu mezi Porsche a Fordem - vítěz měl získat i titul mistra světa.

Favority byly čtyři Porsche 908 v továrním týmu vedeném mladým Ferdinandem Piechem, které doplnily tři soukromé 907. Dále zde byly tři Alpine-Renault A220, šest vozů Alfa Romeo 33 (z toho dva v belgickém týmu VDS), dva Howmety TX, dvě Loly-Chevrolet T70 a pět Fordů GT40, z čehož tři byly v barvách Gulf týmu Johna Wyera. Roli outsidera plnil malý Chevron s motorem Repco V8 z F1.

Francouzský výrobce raket Matra v roce 1964 koupil malou automobilku Reného Bonneta a zahájil velkorysý závodní program. Pro stavbu motoru V12 pro formuli 1 Matra získala státní dotaci. Monopost s ním debutoval v Monaku 1968 a v Zandvoortu s ním Jean Pierre Beltoise vybojoval senzační druhé místo. Odklad závodu v Le Mans Francouzům poskytl čas zabudovat motor V12 do prototypu 630. Po jediné krátké zkušební jízdě se tým vydal do Le Mans spíš ke krátké propagační jízdě než s nadějí na úspěch.

V úvodu byly nejrychlejší Porsche, ale jeden za druhým čelil technickým problémům, takže se ve vedení objevil Gulf Ford řízený Pedrem Rodríguezem a Lucienem Bianchim. Ti si už v noci vybudovali velký náskok. Při potížích vozů Porsche bojovali o druhé místo nejrychlejší Alfa s Matrou. Francouzský V12 byl rychlejší, ale měl větší spotřebu. Johnny Servoz Gavin a Henri Pescarolo jeli bouřlivě zdraveni diváky, nicméně senzace se nekonala - po 21 hodinách prasklá pneumatika způsobila požár vozu.

Na druhém místě se nakonec objevilo soukromé švýcarské Porsche 907 řízené Ricem Steinemannem a Dieterem Spoerrym, kteří přesně rok před tím zvítězili v šestihodinovce v Brně. Za posledním Porsche 908, které dojelo třetí, skončily tři Alfy Romeo 33.

Pokud by se jelo v červnu, ve vítězném Gulf Fordu GT40 by seděli Jacky Ickx a Brian Redman. Jenže ti si při nehodách ve F1 přivodili zranění, takže je John Wyer musel nahradit zkušenými rutinéry Rodríguezem a Bianchim.

Ing. Vladimír Rybecký


Další články


Hlavní partneři

Partneři

Mediální partneři