Počátek úspěšné cesty

27.11.2018 08:52

Ford Cortina Lotus byl první ukázkou toho, jak se může poměrně jednoduchý rodinný automobil proměnit ve výkonné sportovní náčiní sbírající úspěchy na okruzích i v rallye. Šlo také o první spolupráci posléze mimořádně úspěšných partnerů Fordu a Lotusu.

Když přišel Ford Consul Cortina v září 1962 do prodeje, jednalo se o komfortní dvoudveřový rodinný sedan střední třídy, i když z dnešního pohledu je to špatně vybavené malé auto. Poháněly jej nepříliš výkonné čtyřválce OHV 1,2 l s klikovým hřídelem uloženým ve třech ložiscích a ani vrcholná verze GT s motorem 1,5 l nepůsobila moc sportovně. Přesto se ředitel britského Fordu Walter Hayes rozhodl podpořit model Cortina pomocí motoristického sportu. V létě 1962 se sešel se zakladatelem Lotusu Colinem Chapmanem a dohodli se na použití upraveného motoru Ford z Lotusu Elan.

Vycházel ze čtyřválce Ford Kent 1,5 l, ovšem dostal hliníkovou hlavu válců se dvěma vačkovými hřídeli, což v té době bylo ojedinělé řešení. K tomu se navíc přidaly dva dvojité karburátory Weber, zdvihový objem se zvětšil převrtáním na 1558 cm3 a klikový hřídeli dostal pět ložisek. Tento první motor Ford Twin Cam měl v sériové podobě výkon 105 k při 5500/min. V závodní podobě výkon vzrostl na 140 až 145 k při limitu maximálních otáček 6500/min (i když otáčkoměr byl až do 8000/min). Na vývoji motoru se podílel Keith Duckworth z malé firmy Cosworth.

Lotus přidal změněné převodové poměry v převodovce, rychleji reagující řízení, kotoučové brzdy na přední kola, širší kola a karosářské díly z hliníku, především dveře a kapoty, ale také skříň diferenciálu. Zavěšení bylo sníženo o 135 mm, dostalo tvrdší charakteristiku a na zadní nápravě byla listová pera nahrazena vinutými pružinami s vlečenými rameny.

V této podobě se Cortina Lotus představila v lednu 1963. Měla mnohem lepší jízdní vlastnosti, lépe brzdila, dokázala rychleji projíždět zatáčky a zrychlila z 0 na 100 km/h za 10 s. Jenže nebylo snadné toto auto řídit a kvalita zpracování i montáže, zejména u hliníkových dílů karoserie, byla velmi špatná. Hlavní cíl ovšem byl splněn - bylo vyrobeno 1000 kusů potřebných pro homologaci ve skupině 2, tedy upravených sériových automobilů.

Fordy Cortina Lotus kralovaly závodům cestovních vozů ve třídě do 1600 cm3, ale dokázaly porážet i mnohem větší auta, včetně do té doby dominujících Jaguarů 3,8 l. V roce 1964 tento vůz vyhrál britské mistrovství cestovních vozů BTCC, když za jeho volantem seděl mistr světa formule 1 Jim Clark. V Evropském poháru cestovních vozů Cortina Lotus triumfovala v šestihodinovce v Brands Hatch 1964 a o rok později John Whitmore získal titul, když vyhrál i šestihodinovku na Nürburgringu.

V rallye se zprvu tento vůz ukazoval jako příliš křehký, takže Ford dával přednost verzi Cortina GT. V roce 1965 se přes Chapmanovy protesty vrátila původní zadní náprava z Cortiny GT s listovými pery. Tím byla odstartována i úspěšná kariéra tohoto vozu v soutěžích. Mezi jeho největší úspěchy patřila vítězství v Rallye Akropolis 1965, RAC rally 1966 a Švédské rallye 1967, vždy s Bengtem Söderströmem za volantem.

V roce 1967 přišla nová generace Cortiny Mk. 2, ale Cortina Lotus Mk.2 byla příliš těžká, takže jezdci dávali přednost té starší. Už v roce 1968 ale začala nová éra se zcela novým modelem Escort a jeho speciální verzí 1600 TC.

Fordů Cortina Lotus Mk. 1 bylo vyrobeno 3306 kusů a dnes se jedná o velmi vyhledávané sběratelské kousky s oblibou používané i v závodech historických vozidel. Cortiny nechyběly ani letos v červnu na mosteckém okruhu, kdy se divákům představily v sérii Masters Pre-66 Touring Cars při závodním víkendu The Most Historic Grand Prix.

Ing. Vladimír Rybecký

 

Další články

Hlavní partneři

Partneři

Mediální partneři