Monoposty z Estonska

05.10.2017 17:08

The Most Grand Finale na mosteckém autodromu o víkendu 7. a 8. října vedle vozů bojujících v hlavním závodě evropského poháru cestovních vozů FIA ETCC opět navštíví i historické automobily v závodě šampionátu HAIGO. Mezi monoposty formule Easter zde budou bohatě zastoupeny vozy Estonia.

Závody v Sovětském svazu se jezdily podle různých kategorií, včetně formule 1. Sovětská F1 ovšem měla k té mezinárodní hodně daleko. Stojí ale za zmínku, že v letech 1963 až 1965 moskevská automobilka MZMA, výrobce vozů Moskvič, vyvíjela motor GD1 V8 1,5 l, který by tehdejší F1 skutečně odpovídal. Později byl použit v několika rekordních vozidlech.

Na několika místech vznikaly i monoposty podle mezinárodní F3. Ty se v 60. letech kromě domácích závodů účastnily i prvních ročníků šampionátu socialistických zemí. Po vytvoření mezinárodní formule Easter byl stavbou monopostů pro ni pověřen nejúspěšnější výrobce vozů F3 Estonia.

Estonia vyráběla monoposty různých formulí včetně už zmíněné sovětské F1 už od roku 1958. Mechanické díly včetně odlitků vyráběl Tallinský opravárenský podnik na automobily TARK (Tallina Autode Remodi Katsetehas). Pohonnou jednotkou pro formuli Easter byl čtyřválec OHC VAZ (Lada) 1300 cm3 o výkonu 110 k (později až 130 k) se čtyřrychlostní (v následujících letech pětirychlostní) převodovkou vlastní konstrukce TARK, vytvořenou na bázi převodovky vozu Záporožec.

První generace monopostů formule Easter Estonia 18 se v letech 1972-76 vyrobilo 76 kusů a evoluční verze 18M do roku 1977 vzniklo dalších 37. S Estonií 18 Madis Laiv v roce 1975 vyhrál šampionát socialistických zemí nazvaný Pohár míru a přátelství. Následovala nová generace Estonia 19 s chladiči na bocích a velkými přítlačnými plochami na přídi i zádi. Těch v letech 1977-1979 už vzniklo 165 a vylepšené Estonie 20 (1980-1982) 154 kusů.

V roce 1981 vznikl podle návrhu Alexandra Sadovského průlomový model Estonia 21, navržený ve spolupráci se závodníkem Raule Sarapem z továrny TARK. Tam se tyto vozy s karoserií ze skelného laminátu posléze vyráběly. Estonia 21 vznikla podobně jako mnoho vozů F1 - kopírovala princip vnitřní aerodynamiky Lotusu 79, ale po vzoru modernějších vozů F1 byl kokpit posunut extrémně dopředu. Hmotnost vozu byla 460 kg.

Estonií 21 se v letech 1983 až 1991 (od roku 1985 s označením 21M) vyrobilo nevídané množství 295 kusů! S tímto vozem získali tituly v Poháru míru a přátelství Toomas Napa (1987) a moskevský závodník Viktor Kozankov (1988 až 1990), v letech 1983 až 1991 Estonie 21 dominovaly i sovětským šampionátům formule Easter i formule 3.

V roce 1985 Raul Sarap v koncepčně podobné Estonii 24 nahradil trubkový rám hliníkovým monokokem. Ty vznikly jen čtyři, ale v roce 1989 Alexandr Sadovskij navrhl nový, ve velkém vyráběný monopost Estonia 25 s hliníkovým monokokem. Ze 67 vyrobených kusů mnoho směřovalo do Německa a Polska.

Vozy Estonia se dodávaly do klubů, které si samy připravovaly motory a realizovaly další úpravy. Tovární jezdci, jako byli Madis Laiv, Toomas Napa nebo Toivo Asmer, ovšem měli k dispozici evoluční komponenty a vylehčené díly (např. titanové závěsy kol, speciální hořčíková kola atd.), o nichž jejich soupeři mohli jen snít. Také průběžné úpravy aerodynamiky na těchto vozech se dělaly na poměrně profesionální úrovni v aerodynamických tunelech ve spolupráci s leteckými továrnami.

Po osamostatnění Estonska ještě vznikl monopost Estonia 26 s motorem Volkswagen. Po privatizaci firma změnila jméno na Kavor Motorsport a angažovala se v závodech F4 ve Skandinávii.

 


Další články


Hlavní partneři

Partneři

Mediální partneři

zavřít