Největší v historii

20.06.2017 11:53

Je tomu právě půl století, co se v červnu 1967 Le Mans odehrál největší závod na 24 hodin ze všech 84 dosud odjetých ročníků.

V roce 1966 Ford s vynaložením na tu dobu astronomických prostředků a s do té doby nevídaným nasazením techniky dokázal porazit malou italskou automobilku Ferrari. V roce 1967 souboj mezi Amerikou a Evropou pokračoval na ještě vyšší úrovni. Podmínky pro to byly ideální, protože technické předpisy konstruktéry svazovaly jen minimálně.

Ford připravil tři modernizované loňské modely GT40 Mk.IIB a čtyři zcela nové GT40 Mk.IV s vylepšenou aerodynamikou. Všechny poháněl ortodoxní sedmilitrový motor V8 OHV upravený na více než 500 k. Auta připravila firma Shelby American Carrolla Shelbyho a staraly se o ně týmy Shelby American a Holman & Moody.

Ferrari připravilo čtyři nádherné prototypy 330 P4 s motory 4,0 l V12 OHC se 450 k. Ty doplňovaly tři modernizované vozy P3/4 (412P) se stejnými motory připravené pro soukromé týmy.

Roli třetího do mariáše hrály dva originální vozy Chaparral 2F poháněné motory Chevrolet 7,0 l V8 OHV s 525 k. Tyto vozy, vybavené obrovským přítlačným křídlem na zádi, unikátním šasi ze skelného laminátu a automatickou převodovkou, těžily ze skryté podpory koncernu General Motors.

Tajnou nadějí Britů byly dva vozy Lola T70 připravené v týmu Johna Surteese a poháněné továrně připravenými motory Aston Martin V8 5,1 l. Zajímavostí byly dva vozy Mirage M1, připravené týmem původního manažera projektu Ford GT a před tím šéfa týmu Aston Martin Johna Wyera. Šlo ve skutečnosti o vylehčené vozy Ford GT40 s upravenými motory 5,7 l.

Na rychlém okruhu Sarthe byly zdánlivě bez šancí tovární vozy Porsche připravované mladým inženýrem Ferdinandem Piechem. Hlavní zbraní štíhlých prototypů 907 a sportovních vozů 910 byla spolehlivost, protože jejich dvoulitrové šestiválce na výše popsané giganty nemohly stačit.

Unikátní na startovním poli roku 1967 byla také jezdecká sestava, v níž kromě specialistů na vytrvalostní závody nechyběli ani nejlepší piloti formule 1, mezi nimi dva bývalí a tři budoucí mistři světa (včetně šampiona roku 1967 Dennise Hulma), ale i největší hvězdy amerických závodů včetně vítěze z 500 mil v Indianapolisu A. J. Foyta.

Závod poznamenala kolize v esíčku Tetre Rouge, která jednou ranou vyřadila tři vozy Ford. U Ferrari dlouho vyčkávali s vírou, že Fordy opět budou mít obvyklé problémy s převodovkou. Jenže došlo k překvapení. V úvodu vedl Ford Mk.IV Shelbyho týmu řízený dvěma americkými esy Danem Gurneyem a A. J. Foytem. Předpokládalo se, že tento vůz hraje roli „zajíce“, který má vyprovokovat soupeře ke zběsilé honičce. Jenže zkušení Američané spolehlivě a bez problémů ujížděli. Za nimi jedoucí dvojice vozů Ferrari sice nasadila ke stíhačce, ale na vedoucí Ford to nestačilo. Gurney s Foytem vyhráli rekordní průměrnou rychlostí 218,038 km/h. Za dvěma Ferrari a druhým Fordem Mk.IV se na pátém místě umístilo Porsche 907, které s dvoulitrovým motorem dosáhlo průměr 201,273 km/h!

Závod vstoupil do historie ještě jednou událostí: po závodě dostala vítězná posádka tradiční obří láhev šampaňského. Dan Gurney na pódiu pro vítěze lahví zatřásl a pokropil nadšené diváky pod sebou. Od té doby to tak dělají všichni vítězové, a to nejen v Le Mans.

Ing. Vladimír Rybecký

Další články

Hlavní partneři

Partneři

Mediální partneři