Velké finále v Mexiku

05.11.2018 08:46

Letošní Velká cena Mexika rozhodla o držiteli titulu mistra světa formule 1, ovšem žádné drama se nekonalo. Před půl stoletím tomu ale bylo úplně jinak. Ještě jednou si proto zavzpomínejme na rok 1968, který byl v mnoha ohledech revoluční, ale také tragický.

Na závodní sezonu 1968 se vzpomíná především kvůli čtyřem tragédiím. Při závodě formule 2 zahynul nejlepší závodník té doby Jim Clark, v Indianapolisu smrtelně havaroval Mike Spence, při závodě do vrchu Lodovico Scarfiotti a při Velké ceně Francie Jo Schlesser. Vážná zranění navíc ukončila kariéry Chrise Irwina a Willyho Mairesseho.

Formule 1 toho roku prošla velkou proměnou - nad vozy se objevila přítlačná křídla, přídě ozdobily spoilery a karoserie ozdobily reklamy sponzorů, přičemž Lotus svá auta přemaloval do podoby krabičky od cigaret Gold Leaf.

Po premiéře v roce 1967 v roli exkluzivního partnera Lotusu začal Ford prodávat své motory V8 DFV, vyráběné firmou Cosworth, i dalším týmům. Ze 12 velkých cen nakonec jen jedinou nevyhrál vůz poháněný motorem Ford Cosworth DFV.

Sezona začala očekávanou převahou Lotusů 49, když na Nový rok Jim Clark vybojoval v Jižní Africe své poslední vítězství ve F1. Graham Hill pak dokázal pozdvihnout morálku týmu po Clarkově smrti prvenstvími ve Španělsku a v Monaku. Ve Spa získal první vítězství pro vlastní vůz Bruce McLaren. Následující tři zmoklé velké ceny přinesly dva triumfy pro Jackieho Stewarta s novým vozem Matra (na Nürburgringu dokonce s neuvěřitelným čtyřminutovým náskokem!) a jeden pro mladíčka Jackyho Ickxe, který získal jediné prvenství pro Ferrari. Mezi tím v Brands Hatch vyhrál Joseph Siffert s Lotusem soukromého týmu Roba Walkera a pak přišly velké chvíle obhájce titulu Dennyho Hulmeho, který s vozem McLaren vyhrál v Monze a v Kanadě.

Ve hře o titul byli čtyři jezdci - Hill, Stewart, Hulme a Ickx, ale toho ze souboje vyřadilo zranění. Nejrychlejším jezdcem sezony ovšem byl Chris Amon, který s Ferrari získal nejvíc pole position a najezdil nejvíc kilometrů ve vedoucí pozici. Jenže čtyřikrát odstoupil z vedoucí pozice, což mu vyneslo nezáviděníhodné postavení krále smolařů formule 1 (smůla ho neopustila ani v dalších letech).

V USA Stewart dosáhl třetí prvenství, což z něj dělalo největšího favorita, byť si Hill druhým místem udržel bodové vedení. Do Mexika přijel Hill se 39 body, Stewart se 36 a Hulme se 33 body, přičemž tehdy se za vítězství udělovalo 9 bodů, za druhé místo 6 a za třetí 4 body.

Kvůli olympiádě se Velká cena Mexika posunula na pozdější termín, takže sezona 1968 byla jednou z nejdelších v historii, protože začala 1. ledna a skončila 3. listopadu. V závodě zprvu vedli Siffert a Amon před Hillem a Hulmem, když Stewart po problémech v tréninku startoval až zezadu. Jenže Stewart byl ve skvělé formě a už v pátém kole jel v čele. Prvenství mu zajišťovalo titul, ovšem Hill a Hulme jeli těsně za ním. Už v 10. kole se utrhl tlumič na Hulmeho McLarenu, takže jeho sen o obhajobě titulu se rozplynul.

Pak Stewart klesl za Hilla a Sifferta a začal se propadat v pořadí, protože v pravých zatáčkách mu kvůli poruše palivového čerpadla vynechával motor. Devětatřicetiletý Graham Hill si pak už s přehledem dojel pro vítězství a získal svůj druhý titul (ten první v roce 1962 s vozem BRM). Pro Lotus a jeho zakladatele Colina Chapmana to byla jen malá odměna na konci sezony, která stála život dva jeho jezdce - Clarka a Spenceho. Byl to také první z mnoha titulů pro Ford a Cosworth.

Ing. Vladimír Rybecký


Další články


Hlavní partneři

Partneři

Mediální partneři

zavřít